Automatické mlýny

Mezi cihlovými zdmi, které kdysi duněly pod tíhou obilí a voněly moukou, se dnes odehrává úplně jiný příběh. Automatické mlýny Josefa Gočára, mistrovské dílo české industriální architektury, už neslouží průmyslu – proměnily se v centrum umění. Místo strojů tu teď pracuje světlo, prostor a historie, která se otiskla do každého rohu stavby.

Gočárův rukopis zůstal zachován. Cihlové stěny nesou stopy minulosti. Ocelové konstrukce dodávají vzdušnost a původní kamenné schodiště vede návštěvníky přesně tam, kam ho architekt kdysi zamýšlel. Dřívější mlýnice, kde se mísily zvuky mlecích válců, dnes hostí výstavy a kulturní akce. Industriální prvky tu nejsou jen dekorací, ale přirozenou součástí nového života budovy.

A nový život sahá i za její zdi. Dříve uzavřený dvůr se otevřel veřejnosti a propojuje se s nábřežím. Místo, které kdysi sloužilo jako hospodářské zázemí, se proměnilo v živoucí městský prostor. Ráno se v cihlách zrcadlí první paprsky slunce, večer po fasádě kloužou dlouhé stíny. Automatické mlýny dál stojí na břehu Labe – pevné a nehybné, a přesto v neustálém pohybu.

Architekti: PROKŠ PŘIKRYL ARCHITEKTI
Foto: Petr Polák