“Volíme konfrontační notu. Přetínáme cestu. Měníme překážku v impuls. V impuls proměny,” říká jeden z autorů, sochař Matěj Hájek. Návštěvníci Bienále se setkávají s překážkou ve formě dřevěného plotu. Pokud chtějí pokračovat v cestě, musí situaci vyřešit. Mohou se rozhodnout, že v cestě pokračovat nebudou, překážku obejít nebo instalací projít. Tento fyzický akt v autory formulovaném kontextu nabývá symbolického významu: umožňuje vstoupit do překážky, a tím i do problému. Tereza Kučerová dodává: “Ve městech není dost příležitosti pro svobodný pohyb dětí. Hřiště jsou často navrhována jako jediná místa pro hru. Symbolem tohoto nedostatku je pro nás plot ohraničující dětská hřiště. Ten separuje děti od zbytku městského prostředí. Ve městech navržených s ohledem na potřeby dětí ploty nejsou potřeba.”