Lidé a Země
Tlumočník architektury
Pokud se zajímáte o současnou českou architekturu, snad jste zaznamenali projekt Rare Places („Výjimečná místa“), který upozorňuje na pozoruhodné stavby na našem území. Možná jste ale netušili, že jej založil tehdy čtrnáctiletý klučina…
Je ti čerstvých sedmnáct, jsi nejmladším člověkem, s nímž vyjde v našem časopise rozhovor. Máš pocit, že je tvůj život oproti vrstevníkům tak trochu posunutý?
Určitě ano, i když vlastně pořádně nevím, co přesně zname- ná „normální“ život v mém věku. Když mi bylo deset a kluci v okolí hráli fotbal, mě to nebavilo, pokukoval jsem po jiných druzích zábavy – začal jsem chodit do posilovny a natáčet videa na YouTube. Nejdřív jsem nahrával takové ty hrací blbůstky ve stylu Minecraft, pak jsem se posunul k vlogům. Díky tomu jsem se mohl seznámit s fungováním médií a osvojit si různé technické vychytávky, jako je například klíčování, za což jsem tomu období strašně vděčný. Asi ve dvanácti jsme se spolužáky vymysleli projekt Lochna, což ve valašském nářečí znamená díra, se záměrem natáčet rozhovory s úspěšnými lidmi, kteří v našich očích dělají díru do světa. Naším prvním a zároveň po- sledním hostem byl Karel Kostka, ředitel střední školy, na které teď studuji. Ale už při natáčení upoutávky, kdy jsme se dostali například ke zlínskému památníku Tomáše Bati, mi v hlavě za- čala klíčit myšlenka na Rare Places.
Takže právě tehdy do tvého života vstoupila architektura?
V tomhle ohledu rozhodně sehrála roli moje rodina. S rodiči jsme odjakživa objížděli zajímavé stavby typu Archeopark Pavlov nebo pražská galerie DOX. Můj strýc mi doporučil film Breakpoint o zakladateli firmy Lasvit Leonu Jakimičovi, kterého jsem si dovolil oslovit se žádostí o rady. Kupodivu se mi obratem ozval a pozval mě do jejich velmi pěkného sídla. Strýc také provozuje firmu na výrobu oken a dveří, která se zaměřuje na moderní domy a má svoji specifickou filozofii – okna podle ní mají být minima- listickým prvkem, který rámuje okolní krajinu a umožňuje na ni nerušený výhled. A jeho syn, tedy můj bratranec, si usmyslel, že na kopci nad rodinnou firmou nechá postavit netradiční rozhled- nu, která by byla v souladu s oním rámovacím přístupem. A tak nad Valašskými Příkazy vznikla dřevěná pozorovatelna Durch, kterou často navštěvuji. Tohle prostředí mě tedy už od dětství formovalo.
Valašské Příkazy, kde bydlíš, leží ve zlínském okrese. Z něj pocházejí i Eva Jiřičná nebo Adam Gebrian. Čím si vysvět- luješ, že je zrovna vaše oblast takovou líhní architektů?
Zlín vnímám jako krásné město a realizují se tam stavby, které předbíhají svou dobu – nadčasové skvosty Františka Lýdie Gahury nebo z nedávné doby například Kongresové centrum, které na- vrhla právě Eva Jiřičná. Mimochodem dominantní barvou jeho interiéru je fialová, kterou paní architektka zvolila díky vzpomínce na jedny své šaty z mládí. Jako zlínská rodačka chtěla do stavby otisknout nějaký prvek, který má se Zlínem spojený. Tím dodala budově určitou jedinečnost, která mě baví a kterou pak rád sdílím s ostatními.
Je to jeden ze zásadních parametrů, aby tě nějaký objekt zaujal?
Myšlenka nebo příběh, který za danou stavbou stojí, má určitě velkou váhu. Objekt ale musí být především zajímavý archi- tektonicky. Baví mě stavby malé i velké, neviditelné i takové, na kterých nenechá veřejnost suchou nit – mimochodem právě přístupnost veřejnosti je klíčovou podmínkou, aby byla stavba do našeho projektu Rare Places zařazena. Aby ji mohl kdokoli navštívit, nasát atmosféru a ideálně i pochopit autorův záměr. Významnou roli hrají také fotografie, které by měly nejen ukázat danou realizaci v tom nejlepším světle, ale v obrovské konkurenci objektů musí také zaujmout, přimět k pozastavení, zaměření po- zornosti, zklidnění. Máme to štěstí, že spolupracujeme s fotografy, jako jsou BoysPlayNice, Tomáš Souček nebo Petr Polák, kteří dokážou ve svých snímcích nechat architekturu promluvit víc než kdokoli jiný.
…
Jan Čermák, Lidé a Země (březen 2023)
